Neurologie
Nervová soustava je nejvyšší řídicí systém lidského těla. Dostává informace z vnějšího i vnitřního prostředí a řídí nebo ovlivňuje většinu reakcí organizmu. Je uspořádána hierarchicky, od míchy přes kmen mozkový, vyšší podkorová centra až po starší a novou část mozkové kůry. Výše postavené části mohou řídit části nižší, naopak nižší části také mohou nepřímo ovlivňovat vyšší oblasti.
Funkční jednotkou nervové soustavy jsou neurony, navzájem propojené synapsemi. Jejich množství je velmi vysoké a jejich součinností mohou vznikat tak komplexní jevy jako jsou paměť, vědomí, fantazie apod. Neurony si na synapsích předávají informace pomocí chemických látek zvaných neurotransmitery a právě ovlivnění procesů na synapsích je nejčastějším principem účinku léků používaných v léčbě neurologických a psychiatrických chorob a symptomů.
Parkinsonova nemoc
Parkinsonova nemoc (PN) je chronické progresivní neurodegenerativní onemocnění. Průměrný věk na počátku onemocnění je 60 let, přibližně 10% pacientů onemocní po 75. roce a 10% před 40. rokem věku. Prevalence Parkinsonovy nemoci je 1:1000, u osob starších 60 let 1:100. V České republice je tedy asi 11 000 pacientů. Nemoc více postihuje muže, v poměru 3:2 vůči ženám.
Etiologie PN je doposud neobjasněna. Je pravděpodobně multifaktoriální, na manifestaci onemocnění se podílí faktory genetické, životního prostředí, toxiny a proces stárnutí.
Primární postižení při PN je degenerace neuronů obsahujících neuromelanin v oblasti mozkového kmene, zejména v části substantia nigra. Dochází k úbytku pigmentovaných dopaminových neuronů v substantia nigra a tím ke snížení celkového množství dopaminu. Po vyčerpání kompenzačních mechanismů dochází k deficitu dopaminu ve striatu a to vede k rozvoji klinické neurologické symptomatologie PN. Deficit dopaminu je příčinou hlavních parkinsonských syndromů, což je podkladem léčebného účinku farmakologického posílení dopaminergního systému. Ve striatu vzniká také relativní hyperfunkce cholinergních neuronů, jejichž terapeutická korekce anticholinergiky byla zavedena již v minulém století jako první racionální terapie parkinsonského syndromu.
Základní motorické příznaky Parkinsonovy nemoci jsou tremor (klidový třes), rigidita (ztuhlost), hypokineze ( pohybové zpomalení, snížení rozsahu pohybu) a posturální poruchy (poruchy stoje a chůze). Tyto příznaky se v různé míře vyskytují u většiny pacientů s Parkinsonovou chorobou a jsou základním diagnostickým kritériem. Typický je asymetrický začátek výskytu příznaků s převahou na akrálních částech končetin. Další skupinou příznaků jsou příznaky nonmotorické, které se vyskytují méně často, ale mohou závažně ovlivnit kvalitu života pacientů. Po několika letech průběhu onemocnění se mohou objevit komplikace, které jsou společným projevem progrese choroby a dlouhodobé lékové stimulace dopaminergních receptorů – fluktuace hybnosti a polékové dyskinéze.
Po několika letech průběhu onemocnění se mohou objevit komplikace, které jsou společným projevem progrese choroby a dlouhodobé lékové stimulace dopaminergních receptorů – fluktuace hybnosti a polékové dyskinéze.
Diagnóza Parkinsonovy nemoci je založena na cílené anamnéze a klinickém neurologickém vyšetření. Hlavním diagnostickým testem je ověření odpovědi na dopaminergní podnět s jasným zlepšením motorické symptomatiky při postupném nasazení účinné dávky levodopy nebo agonisty dopaminu u dosud neléčeného pacienta nebo při akutním podání dávky levodopy. Další vyšetření jsou na místě při netypickém obrazu a podezření na sekundární parkinsonský syndrom (CT, MRI, vyšetření metabolismu mědi atd.)
Hlavním symptomatickým lékem v léčbě Parkinsonovy nemoci je levodopa, přirozený prekurzor dopaminu. Další skupinou dopaminergních léků jsou agonisté dopaminu, které účinkují přímo na receptorech ve striatu. Další přídatné léky mají menší symptomatický efekt.
Literatura: Ulmanová O., Růžička E. Psychiatr. prax. 2007; 2: 56-58.
Mezi agonisty dopaminu patří i přípravek Requip-Modutab (ropinirol, tablety s pozvolným uvolňováním).
Requip-Modutab / indikace dle SPC:
Přípravek Requip-Modutab (léčivá látka ropinirol) je indikován k léčbě Parkinsonovy choroby:
- v monoterapii jako iniciační léčba za účelem oddálení zavádění levodopy do terapie.
- v kombinaci s levodopou, když v průběhu nemoci dochází k vyhasínání efektu levodopy nebo se odpověď na léčbu stává neúplnou a kdy se začínají v terapeutickém účinku objevovat fluktuace (“end of dose” nebo “on-off” fluktuace).
Plné znění aktuálních SPC přípravků na www.gskkompendium.cz
Nonmotorické příznaky Parkinsonovy nemoci jsou časté, i když méně než ty základní, motorické. I když přinášejí pacientům dyskomfort a invaliditu, jsou často nediagnostikované. Mohou být pro diagnostiku PN důležité, protože někdy předcházejí motorickým obtížím. Některé mohou být vyvolané anebo zhoršované léčbou.
Patří mezi ně tyto příznaky:
- vegetativní (poruchy erekce, močení, polykání, zácpa, hypotenze, mírný váhový úbytek, zvýšená tvorba kožního mazu, zvýšené pocení)
- psychické (psychomotorické zpomalení, deprese, úzkost, apatie, demence, psychotické projevy, poruchy chování – impulzivní poruchy, dopamin-dysregulační syndrom)
- senzitivní (parestézie, bolest)
- senzorické (porucha čichu, porucha kontrastní senzitivity)
- poruchy spánku (abnormální chování v REM spánku, periodické pohyby nohou, syndrom neklidných nohou, nespavost, ospalost, náhlá usnutí).
Literatura: Roth J., Havránková P. Vztah motorických a non-motorických symptomů parkinsonovy nemoci k dopaminergní terapii: část první, část druhá. Neurologie pro praxi, 2008; 9(1): 33-36; 9(2): 100-103.
Publikace určené pro pacienty s Parkinsonovou nemocí
- Pacient s Parkinsonovou nemocí – leták pro ošetřující personál při hospitalizaci (1,3 MB)
- Parkinsonova nemoc: Doporučené postupy léčby I. (2 MB)
- Parkinsonova nemoc: Doporučené postupy léčby II. (2,3 MB)
- Společnost Parkinson – leták (800 kB)
- Společnost Parkinson – leták s přihláškou (800 kB)
- Průkaz pacienta (630 kB)
Epilepsie
Epilepsie je častým neurologickým onemocněním, kdy se opakují epileptické záchvaty bez zjevné příčiny. Jde o onemocnění, které není z hlediska etiologického ani patogenetického homogenní. Své specifičnosti má epilepsie dětského věku, stejně jako epilepsie ve stáří. Příčinou epileptického záchvatu je abnormální činnost neuronů ve smyslu hyperexcitability, hyperfunkce. Epileptický záchvat lze popisovat v úrovni změněného vědomí, abnomální motoricky a vegetativních dysfunkcí, někdy projevy somatosenzorickými. V převážné většině je doprovázen změnami na EEG. Důležité je, že popsané komponenty se mohou vyskytnout jako jednotlivý projev, nebo se vzájemně kombinovat do pestrých obrazců různých záchvatových projevů, někdy typických pro určité epileptické syndromy.
U většiny lidí, kteří dostanou první nevyprovokovný epileptický záchvat, je riziko opakování záchvatu. V pohledu na vývoj onemocnění převažuje dobrá prognóza. Ve většině případů lze onemocnění kompenzovat vhodným antiepileptikem. Asi 20% pacientů má špatnou prognózu a záchvaty pokračují přes podávanou léčbu. To jsou pacienti zařazovaní specialisty do skupiny farmakorezistentních záchvatů.
Literatura: Dolanský J. Současná epileptologie. Triton, 2000.
Do skupiny antiepileptik patří i přípravek Lamictal (lamotrigin)
Lamictal / indikace dle SPC:
Přípravek Lamictal (léčivá látka lamotrigin) je indikován k léčbě epilepsie:
Dospělí a mladiství od 13 let
- Přídatná léčba nebo monoterapie epilepsie s parciálními a generalizovanými záchvaty, včetně tonicko-klonických záchvatů.
- Záchvaty spojené s Lennox-Gastautovým syndromem. Lamictal se podává jako přídatná léčba, ale u Lennox-Gastautova syndromu může být úvodním antiepileptickým lékem (AED).
- Přídatná léčba epilepsie s parciálními a generalizovanými záchvaty, včetně tonicko-klonických záchvatů a záchvatů spjatých s Lennox-Gastautovým syndromem.
- Monoterapie u záchvatů typu absencí.
Přípravek Lamictal je indikován k léčbě bipolární poruchy:
Dospělí od 18 let
- Prevence depresivních epizod u pacientů s bipolární poruchou typu I, kteří mají převážně depresivní epizody.
Lamictal není indikován k akutní léčbě epizod mánie nebo deprese.
Plné znění aktuálních SPC přípravků na www.gskkompendium.cz
- Žena a epilepsie (800 kB)
Migréna
Migréna patří mezi tzv. primární bolesti hlavy. Jedná se o časté onemocnění, které postihuje 15-20% žen a 6% mužů (prevalence). Neohrožuje život nemocného, podstatně však snižuje kvalitu života, negativně ovlivňuje rodinný, pracovní a společenský život postiženého. Migréna je multifaktoriální chronické onemocnění, vyvolané působením vnitřních i zevních faktorů. U pacienta s nízkým migrenózním prahem (daným např. genetickou predispozicí) vznikne při souběhu nepříznivých zevních faktorů (stres, nadbytek nebo nedostatek spánku atd.) nebo periodických vnitřních faktorů (kolísání hladin hormonů během menstruace) situace, kdy je „zapnut“ generátor migrény v mozkovém kmeni. Prvním následkem je pokles regionálního mozkového prokrvení, který může způsobit vznik symptomů tzv. aury. Redukované regionální prokrvení vyvolává vazodilataci extracerebrálních tepen a anastomóz. Současně se aktivuje trigeminovaskulární systém, který antidromním podrážděním vede k uvolňování neuropeptidů a aktivizuje oxid dusnatý. Poklesne množství perivaskulárního 5-HT. Výsledkem je akcentace vasodilatace, vznik neurogenního sterilního zánětu se všemi následky a aktivace center pro vnímání bolesti.
Záchvat migrény má 4 fáze vývoje: prodromální, auru, vlastní bolesti hlavy a postdromální fázi. Mezi diagnostická kritéria migrény patří trvání záchvatu bez léčby 4 – 72 hodin, jednostranná lokalizace a pulsující charakter bolesti hlavy, akcentace fyyzickou aktivitou a přítomnost fonofobie, fotofobie, nevolnosti a/nebo zvracení. Nejčastější variantou je migréna bez aury (až 80% případů).
Literatura: Waberžinek G. Bolesti hlavy. Triton, 2000.
Jako specifická antimigrenózní léčba se označuje léčba triptany, což jsou selektivní agonisté receptorů 5-HT. Do této skupiny léčiv patří také přípravky Rosemig a Imigran, obsahující léčivou látku sumatriptan.
Plné znění aktuálních SPC přípravků na www.gskkompendium.cz
